Abstrakt
Tato publikace se věnuje mimořádnému vládnutí z hlediska teorie ústavního práva. Pro analýzu mimořádného vládnutí využívá právně-pozitivistickou teorii normativního institucionalismu a plánovací nauky právní. Vychází též z poznatků české (československé) právní vědy a praxe, jakož i ze zkušeností s řešením systémových rizik včetně zdravotních, jako byla nedávná celosvětová pandemie nemoci COVID-19.
První část práce se zaměřuje na řešení otázky: co činí mimořádné vládnutí mimořádným? Nejprve představuje vládnutí jako jednání, jímž se určuje jednání univerzální veřejnomocenské instituce - státu. Toto vládnutí, jako každé jednání, je řízeno popisnými a praktickými informacemi, které vytvářejí určitý obraz světa, určitou situaci. Pro charakteristiku mimořádného vládnutí práce dovozuje klíčovou roli specifického obrazu světa - mimořádné situace, jejíž potlačení je smyslem a účelem mimořádného vládnutí.
Mimořádnou situací poté práce charakterizuje jako přítomnou, naléhavou a nevšedně intenzivní hrozbu způsobilou přivodit újmu referenčnímu objektu. Dále se práce věnuje rozboru otázek souvisejících s pojmem mimořádné situace, jako je otázka druhu referenčního objektu, domnělá krátkodobost a nepředvídatelnost mimořádných situací, jakož i poměr mimořádné situace k principu předběžné opatrnosti. Práce také, po rozboru dosavadních klasifikací mimořádných situací, přináší návrh klasifikace nové, a to s ohledem na kritérium intenzity bezpečnostní hrozby a délky jejího trvání. Po tomto rozboru fenoménu mimořádné situace se práce snaží obhájit samotnou existenci mimořádného vládnutí a vysvětlit problém permanence mimořádného vládnutí.
Druhá část práce řeší poměr mimořádného vládnutí k právu. Zde se soustřeďuje na řešení následujících výzkumných otázek: probíhá mimořádné vládnutí pojmově, tedy i nezbytně nutně mimoprávně? Pokud tomu tak není, pak mělo by probíhat mimořádné vládnutí mimoprávně? Práce zde analyzuje dosavadní názory na mimoprávnost mimořádného vládnutí, přičemž dochází k závěru, že je třeba zkoumat odlišně mimoprávnost esenciální (pro samotný charakter mimořádného vládnutí) a preferenční (pro tvrzenou výhodnost pro mimořádné vládnutí) na straně jedné a mimoprávnost prostou (mimořádné vládnutí se nachází v prostoru úplné absence norem, mimo právní řád) a kvalifikovanou (mimořádné vládnutí nemá výslovnou a konkrétní oporu v zákonném či ústavním textu) na straně druhé.
Po kritice teorií argumentujících pro esenciální prostou mimoprávnost, jakož i preferenční mimoprávnost mimořádného vládnutí, práce dochází k závěru, že je nejen možné zhodnotit mimořádné vládnutí co do souladu s právním řádem, nýbrž i, že je výhodné regulovat toto vládnutí v podobě psaných právních pravidel. Pro právnost mimořádného vládnutí však nemusí být vždy tato explicitní a určitá (ústavně)právní úprava nezbytná; mimořádně vládnout lze za určitých okolností i bez konkrétní opory v textu běžných zákonů, jakož i zákonů ústavních. V druhém případě lze hovořit o stavu ústavní nouze, přičemž práce tento jev podrobně analyzuje.
Třetí část práce pojednává o konkrétních modelech mimořádného vládnutí. Zaměřuje se tedy na řešení výzkumných otázek: jakými způsoby lze mimořádně vládnout, a který ze způsobů mimořádného vládnutí lze považovat za vhodnější? V této části nejprve dochází ke shrnutí a analýze dosavadních klasifikací jednotlivých modelů mimořádného vládnutí, přičemž následně práce navrhuje vlastní klasifikaci modelů, založenou na roli času a povaze normativně-institucionálního režimu. Závěrem jsou v práci obsaženy konkrétní návrhy pro vhodné normativně-institucionální nastavení mimořádného vládnutí v ústavních republikách, založené mj. na zkušenostech s řešením koronavirové pandemie v České republice i ve světě.
Souhrnně vzato, tato rozsáhlá kniha poskytuje cenné poznatky o mimořádném vládnutí z hlediska ústavní teorie, a to za využití teoretické analýzy, praktických úvah, jakož i reálných příkladů z praxe.