Abstrakt
M. Iunius Brutus je coby autor výtahů ze starších dějepisných děl zmíněn v dochovaných pramenech jen třikrát, jednou Plútarchem a dvakrát Ciceronem, a pokaždé je zmiňován výtah z jiného autora: z Polybia, z Fannia a z Coelia Antipatra. Odborná literatura tyto Brutovy počiny nereflektuje prakticky vůbec, ve výjimečných případech jsou jen letmo zmíněny a jen Wilhelm Teuffel kdysi považoval výtahy z obou římských autorů za snad "eine jugendliche Uebung". Mertlíkův překlad Plútarchova životopisu Bruta zase navozuje dojem, jako by výtah z Polybia byl určen jen pro Brutovu soukromou potřebu, nicméně formulace samotného Plútarcha tím je poněkud zkreslena, ale snad byl Mertlík veden situací jako takovou, v níž měl výtah vznikat. Ani formulace Ciceronovy ovšem samy o sobě Teufflův dojem nepodporují, přesto však je tento jeho dojem obhajitelný okolnostmi, které jsou známy.
V nepříliš chvalně proslulém dopise, v němž žádá historika Lucia Lucceia, aby přerušil práci na svých dějinách a sepsal monografii o Ciceronově státnické činnosti (fam. V, 12), se Cicero odvolává na příklad tři řeckých historiků, kteří se kromě svého souvislého dějepisného díla taktéž věnovali nějakému konkrétnímu thématu v monografii. Zajímavá je zejména zmínka Polybiovy numantijské války, protože o existenci takového spisu nejsme jinak vůbec informováni. Ale ku podivu, ani naše požehnaná postmoderní doba ještě, nakolik je mi známo, nezpochybnila, že by Polybios takový spis opravdu napsal, ačkoli by k tomu několik argumentů po ruce bylo. Zajímavé však je i to, že byť to Cicero přímo tak neformuluje, jeho odvolání se na tyto příklady by jistě bylo o to přesvědčivější, kdyby i tito autoři napsali své monografie poté, co by přerušili práci na svých souvislých dějinách, a teprve po sepsání monografie by je dokončili. V případě zbylých dvou, tedy Kallisthena z Olynthu a Tímaia z Tauromenia, to však na základě našich informací příliš v úvahu nepřipadá, v případě Polybiově je ale tento scénář naopak velmi přesvědčivý. Je však otázkou, jestli by to Cicero nechtěl při svém přesvědčování zužitkovat, kdyby tomu tak skutečně bylo.
