V druhé polovině 17. století a po větší část 18. století představovala spolu s daní z majetku hlavní zdroj plnění kontribučních povinností židů vůči státu tzv. pardonová daň z obchodní činnosti. Výnosem Karla VI. z roku 1713 byli pražští i venkovští Židé rozděleni do šesti majetkových tříd, od nichž se odvíjela výše odváděných daní.
V průběhu 18. století prošel celý systém vybírání židovských daní zásadními změnami a úpravami. Zdaněno bylo prakticky vše od potravin, přes řemeslné práce, až poplatky ze svateb, pohřbů, pronájmu krámů, až po příjmy z židovské lázně, pohřebního bratrstva atd. Proměny kontribučního systému dokládají především prameny normativní povahy - patenty a nařízení, předepisující či upravujíc í výši daňových povinností. Skutečnou daňovou zátěž židovského obyvatelstva a její proměny v průběhu let ilustrují písemnosti vzešlé z činnosti židovské komise, přehledy týkající se majetkových poměrů židovského obyvatelstva a písemnosti soupisového charakteru.