Abstrakt
Podle Senecy činí člověka ušlechtilým schopnost vyniknout nad svůj osud za jakýchkoli okolností. Jedním z těch, kterým se to beze zbytku podařilo, byl Jacques Guérin, chemik, který významně přispěl k vytvoření a následné kodifikaci mýtu pečlivě utvářeného kolem jedné z nejvýznamnějších postav moderní kultury, Marcela Prousta.
Ačkoli památky na Proustův život a dílo, které vystudovaný chemik a průmyslník Guérin uchoval, se těší značné úctě, Guérinova vlastní osoba si cestu k pozornosti a uznání veřejnosti hledala mnohem pomaleji. Gu érinova chemická osobnost však zůstává téměř zcela opomíjena.
A to i přesto, že Guérin dokázal díky ziskům z aplikované chemie (výroby parfémů) prokázat zásadní službu francouzské i světové kultuře jako mecenáš, nezištný podporovatel chudých umělců a především jako spolutvůrce proustovského mýtu. Tento článek je věnován zaplnění této mezery v naší kolektivní paměti.
Navíc jedna z klíčových památek na život Marcela Prousta - zachráněná a restaurovaná na vlastní náklady Guérinem - tmavě šedý vlněný kabát podšitý vydří kožešinou, představuje rovněž inspirativní příklad materiální kultury průkopnického věku polymerní chemie. Tento obdivovaný a mimořádně uctívaný kabát je totiž zdoben bakelitovými knoflíky.
Tedy vůbec prvním syntetickým materiálem, za který lidstvo vděčí belgickému chemikovi Leo Baekelandovi, jedné z nejvýznamnějších postav aplikované chemie počátku dvacátého století.