Abstrakt
Příspěvek se zabývá pojetím tržní ekonomiky v ústavním právu. Ohlédneme-li se za českými dějinami zpět, nelze úplně s jistotou říct, ve kterých obdobích by bylo možné české země nazvat tržní ekonomikou.
Tržní ekonomikou rozumíme takovou ekonomiku, ve které je množství a cena produkovaného zboží a služeb určována mechanismy trhu - střetem nabídky a poptávky. V takové ekonomice odpověď na otázky "co vyrábět, jak a pro koho" určuje trh.
Opakem této koncepce je centrálně řízená ekonomka, kde o těchto otázkách rozhoduje státní systémem příkazového a přídělového rozhodování. Bez jakýchkoliv pochybností, české země nebyly tržní ekonomikou od roku 1948 do roku 1989.
Právě transformace socialistického národního hospodářství na hospodářství ovládané mechanismy trhu je považována za jeden z hlavních aspektu celospolečenské revoluce v listopadu 1989. Naše Ústava chrání řadu výdobytků samotové revoluce.
Ať bychom si ji ale pročítali sebepečlivěji, nikde bychom tam o tržním hospodářství či jeho aspektech zmínku nenašli. O něco úspěšnější bychom mohli být v Listině základních práv a svobod, která v článcích 11 a 26 chrání vlastnické právo a svobodu podnikání.
To jsou však jen základní, nikoliv vyčerpávající předpoklady existence tržního hospodářství. Pokud bychom měli dospět k závěru, že naše ústava tržní hospodářství chrání, musíme ji vykládat šířeji.
A jen málokterý článek Ústavy říká o našem státu málo slovy tak mnoho, jako hned ten první. Ústavní ochranu tržního hospodářství bychom tedy byli schopni dovodit jen tak, že bychom je považovali za součást demokratického právního státu. Současná Čína nám dává příklad toho, že převážně tržní hospodářství rozhodně není dostačující podmínkou demokracie.
Je ale nezbytnou podmínkou? Je demokracie myslitelná jedině za součinnosti s mechanismy trhu, nebo si lze představit i stabilní a udržitelnou demokratickou společnost, která se dokáže od mechanismů trhů odprostit.