Cílem tohoto článku je upozornit na nesoulad české právní úpravy a možností kolektivního vyjednávání ve státní službě s ohledem na právně nezávazný výklad odpovědné státní instituce (ministerstva státní služby) s požadavky Úmluv č. 98 a 154 Mezinárodní organizace práce, které Česká republika ratifikovala, a jsou tedy právně závazné, a s rozhodnutími Výboru pro svobodu sdružování, která se k těmto úmluvám vztahují. Po několika letech je tato oblast práva bohužel stále nejasná a značně sporná, pokud jde o její výklad.