Abstrakt
Literární dílo jako krajina - interpretace textu jako stanovení trasy v ní - didaktická interpretace jako poskytování mapy. Tato (do velké míry známá a osvědčená) metaforika stojí v základech práce s názvem Cestami textem: Didaktická interpretace a interpretační úlohy ve středoškolské výuce literatury.
I za pomoci daného obrazu (ale především s oporou o recepční a sémiotické literární teorie) text v prvních kapitolách stanovuje a rozpracovává takové pojetí interpretace (formulace smyslu vzhledem k určitému čtenáři) a jejího didaktického příznaku (vlastního potenciálu učit interpretování), které se jeví být výhodné pro uvažování o interpretačně zaměřené výuce (a interpretaci odehrávající se v dialogu obecněji) a o možnostech testovat (zejm. uzavřenými úlohami) míru žákovského osvojení si procesu interpretování v kapitolách posledních. K tomuto účelu staví do centra teoretický koncept "interpretačních dovedností" - možnost segmentovat akt cesty k interpretaci do jednotlivých potenciálních kroků, které lze srozumitelně pojmenovat, vyučovat a (relativně odděleně) ověřovat - a pokouší se i o jejich předběžný výčet.
Ten potom není algoritmem interpretace či návodem k ní, nýbrž deskripcí úkonů vedoucích k interpretaci hypoteticky a pouze v případě souladu s konkrétním textem. Všechny tyto teoretické koncepty práce průběžně prokládá aplikačními kapitolami, v nichž na různorodém materiálu literatury české i světové, starší i novější, na poezii, próze i dramatu demonstruje jejich pevnou soudržnost s pedagogickou praxí.
Celkově se tak disertační práce pokouší jednak vybudovat bázi pro interpretační vyučování literatury na středních školách, jednak rozpracovat možnosti ověřování výsledků takového vzdělávání - ale také, v širším pohledu, podpořit přináležitost didaktiky literatury do samotného centra literární teorie.
