Článek se zaměřuje na osobnost a dílo moravského filologa a estetika Jaroslava Hrubana, který se jako jediný z českých dantistů zabýval vlivem vizuální kultury Ravenny na vznik konkrétních pasáží Dantovy Komedie. Z výzkumu vyplývá, že Hruban plynule navázal na vývoj meziválečné italské dantistiky, s jejímiž představiteli se seznámil během svých cest do Itálie, především do Ravenny, což dokládá jeho korespondence s ředitelem knihovny Classense, Santim Muratorim.
Hruban italskou dantistiku reflektoval kriticky a podkládal ji z estetické perspektivy, která se v italském diskurzu neuplatnila. Jako estetik byl schopný kvalifikovaně analyzovat a interpretovat obrazové prameny a pracovat s významem smyslových podnětů v Dantově literární tvorbě a komparovat estetické kvality textu a obrazu i imaginaci literární s imaginací výtvarnou.
Kromě toho, že Hruban navázal na v italské odborné literatuře již známá srovnání veršů Komedie a ravennských obrazů, všímal si také jistých estetických spojitostí mezi výrazovými prostředky a technikou ravennských mozaik, v níž hraje primární roli světlo, barvy, kontrasty, struktura, a básnickými výrazovými prostředky a technikou, jakou Dante využívá k popisu vybraných obrazů. O tom, že téma Dante a Ravenna bylo pro Hrubana osudové, svědčí nejen jeho odborná činnost, ale také jeho tvůrčí literární práce.