Abstract
Chronické onemocnění ledvin (CKD) je globálním problémem a je úzce spojeno s kardiovaskulárními onemocněními (KVO). Hypertenze je příčinou i důsledkem CKD a postihuje naprostou většinu pacientů s CKD.
Kontrola hypertenze je u osob s CKD důle žitá, protože vede ke zpomalení progrese onemocnění a také ke snížení rizika KVO. Aktuální doporučené postupy nejsou v otázce cílových hodnot krevního tlaku (TK) zcela jednotné.
Při zvažování, jak nejlépe postupovat u jednotlivých pacientů, je proto nezbytné porozumět důkazům použitým při tvorbě těchto doporučení. Nefarmakologické intervence jsou při snižování TK u CKD užitečné, ale málokdy postačují k adekvátní kontrole TK.
Pacienti s CKD a hypertenzí potřebují k dosažení cílového TK obvykle kombinaci antihypertenziv. Některé lékové skupiny vykazují renoprotektivní a/nebo kardioprotektivní účinky nezávislé na snížení TK, což je třeba při nasazování léčby též zohlednit.
Léčba hypertenze při léčbě hemodialýzou a po transplantaci ledviny představuje samostatnou problematiku v denní praxi nefrologa.