Kontradikce vrcholného myšlení René Descarta a Blaise Pascala, byť ve své době nepříliš explicitně vyjádřené, bývají pokládány za jakousi rozepři "rozumu a srdce". Pokus o relativizaci těchto škatulkujících pólů nás přivádí k výchozímu bodu, jenž je společný Descartovým Meditacím o první filosofii i Pascalovým Myšlenkám, a tím je akt skepse a radikálních pochybností.
Přes odlišnost jejich skeptické cesty i jejího cíle vyrůstají z tohoto aktu kořeny obou myšlenkových "systémů". Příspěvek se pokusí načrtnout, jakým způsobem může role pochybností formovat problém lidského poznání obecně, a konkrétně pak poznání nejvyšší, poznání Božské existence.