Abstract
Český filosof Tomáš Trnka se přímo nehlásil k nějaké formě individualismu, spíše se vůči němu vymezoval. Patrné to je na jeho kritice singulárního individualismu, v němž spatřoval reakci na dva monistické světonázory a to na energetický materialismus a spiritualistický vitalismus.
Na rozdíl od svých současníků nehledá (a nenachází) základ světa v materiálních anebo duchovně životních silách či v pohybu a energii, nýbrž ve smyslu světa, který podle něj nemá ani dynamický, ani statický charakter. Podstatu světa nachází v "tvůrčí synthetické diferenciaci", částečně v principu sebetvorby, ale zdůrazňuje, že povaha světa je etická, což shrnuje v koncepci, kterou nazývá "spravedlnost k sobě".
Hodnocení samého hodnocení či boží sebepřehodnocování jsou dalšími projevy a následky takto pojatého světa. Vše se takto individuálně diferencuje, sebehodnotí a sebenalézá.
Problémem a otázkou zůstává, co je Trnkova idea světa a co míní pojmem spravedlnost k sobě.