Abstract
V svojom príspevku sa pokúsim ukázať Nietzscheho vzťah k Biblii, predovšetkým rozdielu jeho vzťahu k Novému a Starému zákonu (ďalej NZ a SZ). Toto téma je rozsiahlea zaberá veľkú pozornosť v bádaní Nietzscheho ako celku. Pre stručnosť časom vymedzenú, pokúsim sa ukázať jeho doslovný vzťah, beziehung, určité tiahnutie k-, s patričným zdôvodnením a komentárom. Nevynechám ani náboženský, nepoužijem pojem
"backgroun",ale pre kontinentálnu filosofiu vhodnejší "Hinergrund", a ten ukážem, ako určitý typus priestoru, millieu, z ktorého jeho vzťah, explicitne k NZ a SZ pramení. Vychádzať pritom budem z Nietzscheho popisu jeho vzťahu v Genealógií morálky: "Nemám rád "Nový zákon", to už je zřejmé; témeř mě zneklidňuje, že jsem se svým vkusem a názorem na toto nejvíce ceněné, nejvíce přeceňované písemné dílo tak osamocen (vkus celých dvou tisíciletí je proti mně): ale co naplat! zde stojím, nemohu jinak" - ke svému špatnému vkusu mám odvahu. Starý zákon - nu, to je něco úplně jiného: Starému zákonu všechna čest! V něm nacházím veliké lidi, heroickou krajinu a něco, co je na Zemi vůbec nejvzácnější, nedostižnou naivitu silného srdce; ba co víc, nacházím zde lidi."1 Nevynechám pritom ani
Nietzscheho piate evanjelium, Zarathustru, či roku nula v Antikristovi.