Studie mapuje vývoj Komunistické strany Řecka (KKE) od skončení druhé světové války do roku 1956. Analyzuje faktory, které během krátké doby vedly k proměně politické strany marginálního významu v masovou stranu, která sehrála protagonistickou roli v době okupace Řecka a následně v období občanské války. Důraz je kladen především na období následující po vojenské porážce KKE v Řecku (1949), která vedla k přesunutí vedení KKE a jádra jejího členstva do socialistického exilu, kde došlo k vytvoření Lidově demokratického Řecka, imaginární země bez vymezených hranic a s primitivními státními institucemi, v níž KKE za pomoci sesterských komunistických stran vykonávala moc nad omezeným počtem řeckých a makedonských občanů. Práce analyzuje fungování této hybridní země na příkladu řeckých emigrantských komunit v Maďarsku, Polsku a Československu, a to na základě archivních materiálů řecké a československé provenience a exilového emigrantského tisku. Složení komunit emigrantů a fungování jejich exilových organizací je v práci zkoumáno na pozadí politického vývoje, který probíhal v hostitelských zemích. Autor sleduje, jaký vliv měly na stranické vedení KKE a na komunity řeckých emigrantů nejen události období vrcholného stalinismu, ale také důležité události přechodného období "tání", které začalo po Stalinově smrti a vyústilo v explozi událostí - v dramatické zhuštění historického času vyjádřené oživením naděje v socialistickou budoucnost, a skončilo jejím tragickým popřením. Dějiny řeckého komunismu představuje rovněž z pohledu komunistů ve vládních pozicích, ukazuje, jak se vypořádávali nejen se svými politickými oponenty, ale i s oponenty uvnitř strany, a nabízí detailní pohled na hybridní formu vlády, kterou vytvořilo vedení KKE v podmínkách exilu.
Na fenomén řeckého povalečného komunismu, zejména jeho sociální dějiny, autor nahlíží prizmatem tzv. transnacionálních dějin. Nabízí tak možnost přehodnotit převládající narativ o "totalitě" v zemích reálného socialismu na základě jeho srovnání s příběhem komunismu v Řecku.