Abstrakt
Vendula Fremlová se v kapitole Bílá a Černá busta. Nejen o pozdní tvorbě zaměřuje na motivy hlavy a tváře od osmdesátých let do sklonku Radova života.
Prostřednictvím paralel z oblasti avantgardního, neoavantgardního i konceptuálního umění se snaží ukázat postmoderní a především intertextový charakter jeho pozdní tvorby. Běžný interpretační úzus, navázaný na dílo Pravoslava Rady, se zacyklil v termínech radost, humor, veselí.
Jeho pozdní tvorba se tomuto úzu vzpírá a nabízí mnohovrstevnaté významy a obsahy.