Abstrakt
Jednou ze základních sublexikálních jednotek znaku znakového jazyka je tvar ruky. V lexikografii znakových jazyků je tento parametr znaku často využíván pro vyhledávání či řazení lexémů ve slovníku.
Tvary ruky však nejsou distribuovány arbitrárně, podle teorie vtělené kognitivní fonologie jsou schopny kódovat a nést význam díky systematickému mapování vycházejícímu z tělesné, kulturní a lingvistické zkušenosti člověka. Určité tvary ruky se systematicky sdružují do skupin s podobnou sémantickou motivací, uplatňuje se zde manuální externalizace vizuálních, haptických a motorických sch émat, ale také metafora a metonymie.
Tyto skutečnosti budou demonstrovány na tvaru ruky 5 s roztaženými a pokrčenými prsty, jejíž jednotlivé části reprezentují různá schémata. Např. prsty se profilují jako jednotlivé prvky celku; ohnutá dlaň jako vypouklý povrch; mezery mezi prsty jako nekompaktní rozdělitelná hmota; ruka jako ruka člověka; konečky prstů jako dotek, pocit atd.
Lexémy v elektronických slovnících by tedy mohly být sdružovány do skupin dle tvarů ruky nejen podle formy, ale také z hlediska sémantického.