Abstrakt
Jednou ze základních sublexikálních jednotek znaku znakového jazyka je tvar ruky. V lexikografii znakov ých jazyků je tento parametr znaku často využíván pro vyhledávání či řazení lexémů ve slovníku.
Tvary ruky však nejsou distribuovány arbitrárně, podle teorie vtělené kognitivní fonologie jsou schopny kódovat a nést význam díky systematickému mapování vycházejícímu z tělesné, kulturní a lingvistické zkušenosti člověka. Určité tvary ruky se systematicky sdružují do skupin s podobnou sémantickou motivací, uplatňuje se zde manuální externalizace vizuálních, haptických a motorických schémat, ale také metafora a metonymie.
Tyto skutečnosti budou demonstrovány na tvaru ruky 5 s roztaženými a pokrčenými prsty, jejíž jednotlivé části reprezentují různá schémata. Např. prsty se profilují jako jednotlivé prvky celku; ohnutá dlaň jako vypouklý povrch; mezery mezi prsty jako nekompaktní rozdělitelná hmota; ruka jako ruka člověka; konečky prstů jako dotek, pocit atd.
Lexémy v elektronických slovnících by tedy mohly být sdružovány do skupin dle tvarů ruky nejen podle formy, ale také z hlediska sémantického.