Abstrakt
Úprava vyživovací povinnosti je chápána jako povinnost - až na zákonem stanovené výjimky - kogentní (srov. § 919), neboť se nedotýká jen individuálních zájmů oprávněného, ale její plnění sleduje i zájem obecnější, přesahující hranice pouze hmotného zajištění jedince. Zajištění výživy zejména (nezletilých) dětí je z ároveň společným zájmem celé společnosti, resp. státu.
Nadto, výčet jednotlivých druhů vyživovací povinnosti se chápe jako taxativní, a nelze jej proto nad rámec zákona pomocí analogie rozšiřovat. Smluvně (tj. dobrovolně) to však není vyloučeno, kupř. poskytování výživy mezi sourozenci může být ujednáno (srov. důchod dle § 2701).
Vyživovací povinnost přitom nemá zásadně vést k tomu, aby z jejího plnění byly uspokojovány potřeby jiné než konkrétní oprávněné osoby. Jistou odůvodněnou odchylku, byť nejde o výživné, představuje pravidlo, podle něhož je možné - za splnění zákonných předpokladů - užít příjmů z majetku dítěte (§ 900 odst. 1), eventuálně s přivolením soudu také samotný majetek dítěte k uspokojování potřeb rodiny (§ 900 odst. 2).