Kapitola mapuje historický kontext utváření obrazu periferie, jak jej formovali francouzští intelektuálové od první poloviny 20. století po alžírskou válku. Zároveň se věnuje i pohledu z druhé strany, tedy od autorů z rozvojových zemí, kteří se usadili v Pař íži a začali v ní kulturně působit.