Abstrakt
V tibetském prostředí se vedle buddhistických škol založených na dědictví zejména indických buddhistických textových pramenů objevuje i neortodoxní buddhistická tradice známá jako bön. V ýraz bön je však zamlžený a matoucí, protože se používá v různých kontextech a z různé perspektivy.
Je však mimo jiné i označením monastického univerzálního náboženství, která tomuto výrazu rozumí jako alternativnímu tibetskému překladu indického slova "dharma" označujícím buddhismus. Hlavním rozdílem od jiných tibetských buddhistických škol spočívá v zakladatelské postavě tohoto náboženství, kterou není Buddha Šákjamuni, ale Tönpa (Buddha) Šenrab Miwo.
Následovníci tradice bönu ho vnímají jako osobu časově daleko předcházející historickému Buddhovi, který je naopak považovaný za převtělení jednoho z žáků Tönpy Šenraba Miwo. Příspěvek se zabývá i staršími reprezentacemi Šenraba Miwo v nebuddhistických pramenech, ve kterých vystupuje jako mytický ritualista předkládající zvířecí oběti.
Jeho kontrastní podoby se zdají být nesmiřitelné, ale z dochovaných nebuddhistických sbírek mýtů lze vypozorovat hlavní rysy procesu proměny Šenraba Miwo z mytického ritualisty do zakladatelské postavy univerzální náboženské tradice bönu.