Kresby představují vizuální představu přechodu přes trať v Praze - Veleslavíně poblíž zámku pomocí karbonové lávky vyvěšené v kmenech dubů, které jsou s tím záměrem zasazené a vypěstované. Lávka se vine mezi větvemi jako různě poskládaný proužek papíru, jednotlivé díly jsou v principu spojeny panty a koncové body rovného úseku lávky jsou kotveny pokaždé trojicí lan.
Kresba navozuje iluzi místa se stromy v životní etapě minimálně 100 až 150 let záměrně (barokně) napěstovaných tak, aby tvořily pilíře mostu a mohl se zde použít závěsný systém pro lávku. Samotný objekt pro přechod tratě by se neměl příliš vizuálně prosazovat.
Motivací pro toto pojetí je záměr podpořit zachování určité míry dojmu rurálního charakteru území, které je nyní typické pro prostor kolem zámku na Veleslavíně a které nepochybně vlivem budoucích globálních architektonických úprav zmizí.