Abstrakt
Filozof*ka Timothy Morton v návaznosti na Michela Foucaulta píše, že se s klimatickou změnou zásadně proměňují také způsoby, jak přemýšlíme o světě a naší pozici v něm. I běžné chápání toho, co vůbec znamená být člověkem, podle něj*ní smývá rostoucí hladina oceánů jako obraz nakreslený na pláži do písku.
V daném kontextu je nutné chápat i stále více populární umělecké strategie, které se pokoušejí přehodnotit zaběhlé pojetí člověka a obracet pozornost i k jiným - nelidským - či planetárním sférám. Tento pohyb můžeme sledovat i v českém prostředí, kde - od klauzur na uměleckých školách po velké galerie - roste zájem o více-než-lidskou tématiku.
Jako by sláma, hlína nebo stromy prorůstaly celým světem umění. Cílem předn ášky proto bude zmapovat takzvaný "obrat k nelidskému" v kultuře a vystopovat diskurzivní "kořeny větví" v (českých) uměleckých institucích.
Představíme si některé z globálních kurátorských a teoretických "buzzwords" jako je antropocén, posthumanismus či spekulativní realismus a ukážeme si, proč zrovna v posledních letech zasahují jak velké přehlídky typu documenta nebo Benátské bienále, tak lokální české galerie.