Autorka se v této kapitole zabývá specifiky funkční komunikace v psané češtině u osob se sluchovou ztrátou a na základě konkrétních příkladů demonstruje, že někteří z nich mají i v dospělosti potíže porozumět česky psaným textům a vytvářejí české texty, které jsou jejich adresátům v různé míře obtížně srozumitelné. Poukazuje na příčiny tohoto stavu, které vyplývají z toho, že tyto osoby se sluchovou ztrátou nemají dostatečně rozvinuté znalosti a dovednosti, které jsou pro pochopení textu a pro jeho produkci nezbytné.
Jde především o nedostatečné kompetence v primárním komunikačním prostředku (češtině nebo českém znakovém jazyce). Další příčinou nízké úrovně funkční gramotnosti u osob sluchovou ztrátou je aplikace nevhodných vyučovacích metod pro výuku češtiny a rozvíjení čtení a psaní u těchto osob.