Autor vychází z předpokladu, že dynamická scéna je univerzálním jevem úvodního rozhovoru. Analytik si této scény není plně vědom a neodhadne, kam ho emočnězavleče.
Chorobopis Kateřiny lze chápat jaKo Freudovo retrospektivní vymaňování se z této scény. Freud svoji zkušenost scénického zahrnutí zčásti zachycuje, zčásti se jí teoretickým uchopením brání a v průběhu jejího zvládání objevuje novou metodu psychoanalytické práce ve volných asociacích