Abstrakt
Po více než šesti letech od účinnosti proinkluzívní novely školského zákona se text zabývá pojetím tzv. inkluze v ČR. Nejprve se věnuje pojmovému zmatení, kdy se při přípravě novely prosadilo lidskoprávní vymezení proinkluzívního vzdělávání jako nároku v šech žáků naspolečné vzdělávání inspirované rétorikou mezinárodních institucí.
Ve fázi pilotní přípravy pak převážilo speciálně pedagogické pojetí inkluze s důrazem na podporu žáků se (zejména zdravotním) znevýhodněním v běžné škole. Inkluze tak byla učiteli běžných škol vnímána jako "cizí" idea, která je věcí speciálně pedagogické péče.
Pedagogické pojetí však k inkluzi přistupuje jako ke změně kultury školního vzdělávání všech žáků. Doloženo je to na několika příkladech (asistent pedagoga, pedagogická podpora, tzv. co-teaching a učitelství jako týmová profese).
Tyto nové prvky nemají být vázány na přítomnost žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ale mají být využívány ku prospěchu všech včetně žáků nadaných.