Kinderschreck, neboli dětské strašidlo, je postavou stojící na okraji akademického bádání, ačkoli jeho role v každodennosti dětí i dospělých je značná již po staletí. Vyprávění o strašidlech trestajících dětskou neposlušnost mají hned několik funkcí.
Primární je funkce disciplinační. Ani jejich sekundární funkci - tedy zábavní - bychom však neměli opomíjet.
Výchovnou funkci plní vyprávění předávaná dětem různého věku z úst dospělých, tato především orální transmise formou nepřímého varování seznamuje děti s pravidly, která by se měla dodržovat. Strašidla užívaná rodiči dohlíží nejčastěji na udržování osobní hygieny, bezpečnost práce, včasné uléhání ke spánku či střídmost v jídle.
Strašení dětí však není doménou pouze dospělých, mnoho dětí našlo v příbězích s kinderschrecky zalíbení a začalo je používat k postrašení svých kamarádů či mladších sourozenců. Takovéto příběhy, ač mnohdy s tradičními disciplinačními strašidly, zpravidla postupně svou výchovnou funkci ztrácejí a kinderschreci se tak stávají postavami, jež mají za úkol pouze vyděsit posluchače.
Tento vývoj je urychlen vzrůstajícím vlivem umělecké a populární kultury a komunikačních médií.