Studie se věnuje darům, které Eliška Přemyslovna poskytla církevním institucím. V úvodní části je představen soudobý výzkum zbožných nadání, představeny možnosti jejich interpretace a především funkce, kterou v české středověké společnosti měly.
Dary nabízely možnosti pro manifestaci zbožnosti, prezentaci postavení i manifestaci společenské role. Prostřednictvím darů získávali dárci přístup k liturgické memorii.
Na příkladu královny Elišky Přemyslovny lze vhodně ilustrovat celou škálu různých motivací a způsobů využití zbožných darů ve středověké společnosti. Neocenitelnou výhodou zbožných darů je možnost jejich sériového zkoumání.
Při hodnocení společných rysů vyvstávají individuální motivy, které by při odděleném posuzování leckdy zanikly. Zbožné dary tak přináší možnost, jak lépe poznat osobnost středověkých dárců a pochopit jejich krátkodobé i dlouhodobé motivace.
V případě Elišky Přemyslovny analýza ukázala zejména společensky a politicky motivované dary v období před rokem 1319, zaměřené na posílení legitimity a postavení královny. Dary uskutečněné po roce 1322 naopak ukazují významnou roli osobní zbožnosti a péči o posmrtnou památku na členy přemyslovské dynastie spojené s podporou kláštera na Zbraslavi.
Podrobněji jsou popsána některá založení spojená s osobou Elišky Přemyslovny a okolnosti jejích posledních darů, které de facto představují její odkaz.