Abstrakt
Kongenitální cytomegalovirová infekce je celosvětově nejčastějš í vrozenou infekcí (0,2-6 % živě narozených dětí, v zemích s vyšším ekonomickým standardem 0,2-0,6 %). Jedná se o nejčastější příčinu geneticky nepodmíněné senzorineurální ztráty sluchu, má významný podíl na neurologických vývojových poruchách.
Rizika přenosu na plod se zásadně liší u primoinfekce (30-35 %) a u reaktivace nebo reinfekce (1,1-1,7 %). Zhruba 90 % novorozenců je v době porodu asymptomatických, avšak u 10-15 % se objevuje v prvních letech života porucha sluchu nebo psychomotorická retardace.
Prenatálními klinickými projevy jsou růstová retardace, ventrikulomegalie, mikrocefalie, intrakraniální kalcifikace, postnatálně je nejčastěji patrná nízká porodní hmotnost, mikrocefalie, hypotonie, petechiální exantém, blueberry muffins, hepatosplenomegalie, trombocytopenie, neutropenie, hepatopatie, hyperbilirubinemie, porucha sluchu, chorioretinitida. Diagnóza by měla být stanovena co nejdříve, doporučovaným screeningovým testem je vyšetření slin nebo moči (PCR), s následným kvantitativním stanovením viremie a virurie.
Léčba je zahajována v prvních 4 týdnech života u novorozenců s gestačním věkem nad 32 týdnů, vždy při postižení centrální nervové soustavy a/nebo závažném postižení dalších orgánů (játra, kostní dřeň, plíce, oko). Základním virostatikem je intravenózní ganciklovir nebo perorálně podávaný valganciklovir, který by měl být preferován.
Doba léčby je 6 měsíců, v indikovaných případech až 1 rok. Dispenzarizace dětí s kongenitální CMV infekcí by měla probíhat minimálně do 4 let věku, nezbytné jsou pravidelné kontroly sluchu, psychomotorického vývoje a zraku.