Abstrakt
Lymeská borrelióza je nejčastější klíštětem přenášená infekce ve střední Evropě. Borrelie mají afinitu k řadě orgánů a tkání (kůže, nervový systém, klouby, myokard atd.).
Základem laboratorní diagnostiky je v současn é době průkaz specifických IgM a IgG protilátek, potvrzující kontakt s infekčním agens, nikoliv aktivitu infekce. Další metody mají omezené využití především pro nízkou senzitivitu (PCR), nebo nedostatek klinických dat (vyšetření specifické buněčné imunitní odpovědi).
Předpokladem správné diagnózy je pečlivé zhodnocení klinického obrazu v korelaci s výsledky laboratorních testů. V časných stadiích nemoci je efekt antibiotické léčby velmi dobrý.
Nedostatečná nebo žádná klinická odpověď by měla vést k přehodnocení diagnózy a rozšíření diagnostického postupu o jiné, i neinfekční příčiny obtíží. Na prevenci onemocnění by se v budoucnu mohly podílet nově vyvíjené vakcíny.