Abstrakt
Lymeská borrelióza je nejčastější klíštětem přenášená infekce ve střední Evropě. Borrelie mají afinitu k řadě orgánů a tkání (kůže, nervový systém, klouby, myokard atd.).
Základem laboratorní diagnostiky je v současné době průkaz specifických IgM a IgG protilátek, potvrzující kontakt s infekčním agens, nikoliv aktivitu infekce. Dalš í metody mají omezené využití především pro nízkou senzitivitu (PCR), nebo nedostatek klinických dat (vyšetření specifické buněčné imunitní odpovědi).
Předpokladem správné diagnózy je pečlivé zhodnocení klinického obrazu v korelaci s výsledky laboratorních testů. V časných stadiích nemoci je efekt antibiotické léčby velmi dobrý.
Nedostatečná nebo žádná klinická odpověď by měla vést k přehodnocení diagnózy a rozšíření diagnostického postupu o jiné, i neinfekční příčiny obtíží. Na prevenci onemocnění by se v budoucnu mohly podílet nově vyvíjené vakcíny.
