Abstract
Primitivní duševní stavy (PDS) u psychóz představují stavy mysli s omezenou kapacitou mentalizace a flexibilní tvorby reprezentací, kdy nebylo možno vytvořit dostatečný vnitřní prostor pro diferenciaci vnitřního a vnějšího a pro vnímání časové kontinuity. Vznik PDS u psychóz je spojen s omezeným využitím percepce a zkušenosti.
Charakterizuje je primární proces myšlení, který se váže k principu symetrie. Terapie má vést k podpoře asymetrických vztahů až ke stavu, kdy již existuje kapacita pro prolínání symetrie a asymetrie. K terapeutickému přístupu u PDS patří ustanovení reprezentace vlastního těla prostřednictvím zapojení percepce a diferenciace, dále vokalizace primitivní emočních obsahů, využití tzv. mentálních modelů jako způsobu zachycování sebezkušenosti pacienta podporující rozvoj sebepozorování a symbolizaci jeho vnitřní zkušenosti. Další možností je nastavování řádu v pacientovu jazykovém chaosu pomocí tzv. jazykových registrů.
Je-li pacient blíž diferenciaci a symbolickému zpracování původně nerozlišených tělesných a emočních počitků, vnímá tento stav bolestivě a jako omezení. Naopak může z této tísně uniknout a ocitnout se ve stavu emočního vyprázdnění (klaustro-agorafobický konflikt). Analytik udržuje propojení mezi oběma polárními stavy a poskytuje podporu funkci myšlení (symetrický přenos).
Analytik se ocitá vztahově ve fúzi s pacientem a v rámci ní může přebírat místo self-objektu, který má kreativní, progresivní a komunikační funkce, tzv. přechodný subjekt. Přechodný subjekt je pozvolna absorbován do počínající pacientovy identity a má roli třetí osoby v dyádě.