Abstrakt
Článek se věnuje problematice prokazování totožnosti jednotlivých osob ve vztahu ke správním orgánům a řeší otázku, jak é doklady splňují požadavky kladené správním řádem na průkazy totožnosti, resp. jakým jiným způsobem lze ověřit totožnost osob přicházejících do styku se správním orgánem. Autor se přiklání k extenzivnímu (in favorem) výkladu ustanovení § 36 odst. 5 správního řádu umožňujícímu prokázání totožnosti též prostřednictvím dokladu neobsahujícího některý ze základních požadovaných údajů, je-li tato absence vykompenzována jiným údajem umožňujícím jednoznačnou identifikaci jednající osoby.
V této souvislosti autor kritizuje praxi některých správních orgánů spočívající v neakceptaci např. průkazů advokáta, neboť se jedná o postup nerespektující zvláštní povahu advokátního zastoupení, a paradoxně dokonce ztěžující identifikaci a mařící tak účel právní úpravy. Autor dále poukazuje na to, že ověřování totožnosti na základě průkazu není podle zákona povinné, a tedy že správní orgán může ověřit totožnost i elektronicky, kdy je však vhodné nastavit vícefaktorové ověření.