Příspěvek se zabýval analýzou tří Lukášových podobenství (L 12,13-21; 16,1-8a. 19-31), přičemž podobenství z L 12,13-21 bylo analyzováno podrobně, další dvě podobenství ze 16. kapitoly byly interpretovány v rámci komparace. Exegeze řešila obraz zemědělských boháčů v době římské a jejich nepopularitu, jakož i možný epikurejský podtón podobenství a kritiku epikurejců.
Zdůrazněn byl motiv náhlé smrti šťastného boháče a rozměr eschatologického motivu, kdy v ohrožení je "duše boháče". Text slouží jako referenční text pro život člověka a má potenciál konat na čtenáři "etické násilí", jehož přijetí není snadné, ale buduje reálný obraz čtenáře p řed sebou samým (viz Judith.
Butler). Historický rozměr textu není zcela potlačen a zkomán je hlavně obraz boháče v době Ježíšově, Lukášově a v kontextu římské společnosti od dob Pomepia do doby Trajána.
Propojení kontextuality, nový pohled na historiografii a biografii, díky dílům N. Frye a H.
Whitea, dává interpretaci rozměr orientace na samotný proces čtení a sledování motivu boháče od antiky po dnešek a zkoumá posuny v kontextu sociální paměti.