Ačkoliv má strategický esencialismus (SE) tendenci zjednodušovat sociální realitu, usnadňuje utlačovaným a marginalizovaným skupinám mobilizaci a formulování politických požadavků. Právě skrze formulaci společných požadavků ale dochází rovněž k homogenizaci skupiny ("Indiáni*ky") a utvrzování mocenských vztahů uvnitř.
V politických požadavcích jsou totiž mnohdy artikulované a upřednostněné zájmy výhradně jedné - zpravidla té dominantní - části. Zájmy zbývajících lidí jsou naopak leckdy upozaděny.
Stinnou stránkou SE je též posilování stereotypů, a to obzvláště tehdy, je-li označení kolektivní identity užívaným pojmem již před politickou mobilizací. Autorka se v příspěvku zamýšlí nad vztahem SE a "indiánské" identity a nad otázkou využíváním SE v českém prostředí.