Abstrakt
Monografie si dala za cíl zjistit, zda v současných českých překladových textech, zejména literárních, dochází k normalizaci frekvence přechodníku, nebo zda se v nich projevuje efekt interference pod vlivem zdrojových jazyků, které používají podobné slovesné tvary (konverba, Haspelmath 1995) více než čeština. Analýza byla provedena na rozsáhlých datech z jazykových korpusů (srovnatelných, paralelních a referenčních), přičemž v případě potenciálního efektu interference byl výzkum zaměřen především na překlady z francouzštiny a z polštiny, kde jsou konverba hojně doložena (v sou časné polské beletrii 4 000 ipm, ve francouzské 1 700 ipm, ve srovnání se 150 ipm v češtině).
Druhý výzkumný cíl této práce je zaměřen více kvalitativně, a sice na analýzu (i) jazykových, stylových a překladových norem, které určují užívání přechodníku v textech, a (ii) postojů, které k těmto normám zaujímají překladatelé a jazykoví redaktoři. Tento výzkum byl na korpusových datech založen jen částečně a hlavní zdroj informací představovaly slovní komentáře překladatelů a jazykových redaktorů v dotazníkovém šetření.
Hypotéza normalizace předpokládá, že v důsledku stylového příznaku přechodníku bude frekvence tohoto tvaru nižší v překladových než v nepřekladových textech. Kvantitativní analýza tuto hypotézu potvrdila, a zároveň odhalila silnější efekt u přechodníku minulého, v důsledku jeho výraznějšího stylového příznaku.
V překladových textech je rovněž vyšší zastoupení textů s nulovou nebo extrémně nízkou frekvencí přechodníku než v textech nepřekladových. Na základě analýzy vyjádření překladatelů a jazykových redaktorů v dotaznících je možné vyvodit, že tento rozdíl může být důsledkem autocenzury (u překladatelů) a zásahů jazykových redaktorů, kteří u překladů často předpokládají vliv interference.
Kvantitativní analýza překladů literárních textů z francouzštiny a z polštiny však vliv interference neprokázala. Výjimkou jsou pouze některé starší překlady (např.
Bohumila Mathesia), které se ale vztahují k jiné stylové a překladové normě, a pouze jeden překlad novější, konkrétně souboru fantasy povídek Andrzeje Sapkowského Meč osudu (1993). V posledně jmenovaném případě je interference důsledkem toho, že se nejedná o dílo profesionálních překladatelů, ale nadšenců fantasy literatury, odchovaných polskými překlady světové fantasy pašovanými do socialistického Československa v 80. letech.
Práce předkládá nový pohled na český přechodník, a to na základě kvantitativní analýzy i kvalitativního zkoumání lokálních stylových kontextů jeho výskytu, a zároveň otevírá nové možnosti jeho výzkumu, např. z hlediska kontrastivního nebo na základě expektačních norem čtenářských.