Probíhající demografické změny významně ovlivňují systémy zdravotní a sociální péče a v geriatrické péči přinášejí výzvy, jež provází celá řada etických aspektů. Článek se zabývá specifiky potřeb pacientů vyšší věkové kategorie a etickými konotacemi, které vycházejí zejména ze zdravotních potřeb a zranitelnosti geriatrických pacientů, z geriatrické křehkosti a z konceptu ochrany důstojnosti. Zvýšená zranitelnost geriatrických pacientů je způsobena progresivním snižováním funkčních rezerv souvisejících se stárnutím a snížením odolnosti a adaptability organismu vůči zátěži, které se rozvíjejí na základě vzájemné interakce zdravotních problémů a nepříznivých sociálních, psychologických či ekonomických tlaků.
Zajištění důstojné zdravotní péče geriatrických pacientů v souladu s dodržováním etických principů a adaptace zdravotního systému na demografické změny představují významnou součást zásadních etických priorit, kterými se je nutné v současnosti intenzivně a kompetentně zabývat.