Studie analyzuje spor, který se rozhořel roku 1922 na Masarykově koleji pro nemajetné v Praze mezi studenty a ředitelem koleje. Za užití teorie dialogičnosti, jak ji formulovala sociální psycholožka Ivana Marková, je představen fenomén zvýznamňování studentů ve veřejném prostoru První republiky.
Na příkladu sporu studentů s ředitelem je ukázáno, jak tento fenomén ovlivňuje nejen průběh debaty a formulaci argumentů v diskusi o konkrétních problémech, ale že se projevuje i v řešení problémů a může mít tudíž vliv na chod celé instituce.