Předkládaná studie se zabývá decentralizačními procesy v československé znárodněné kinematografii, které probíhaly ve druhé polovině 50. a v první polovině 60. let. Kontextualizuje tyto organizační změny v rámci historického a politicko-kulturního vývoje v Československu a přibližuje je ze dvou hlavních hledisek: z pohledu změn přímo ve vrcholném vedení československé kinematografie a v dalších organizačních složkách československého filmu a také z hlediska změn ve vztahu mezi tímto filmovým vedením a ministerstvem školství a kultury, pod které kinematografie v daném období spadala.
Důležitý význam má v těchto procesech také role vládnoucí komunistické strany, která přikládala velký význam vlivu masové kultury, zejména filmu, a její výchovné funkci. Studie se dále zaměřuje na významné osoby spojené s řízením kinematografie ve sledovaném období a personální změny, ke kterým došlo v důsledku uvedených organizačních změn a politických zásahů.
Naším cílem je odhalit příčiny a okolnosti, které vedly k opuštění přísně centralizované správy kinematografie, která vycházela z průmyslového modelu filmové produkce (zavedeného na počátku 50. let), a prozkoumat dopady této transformace. Naše studie se také zaměřuje na dopady těchto změn na fungování sítě kin a distribuci filmů.
Od 1. ledna 1957 přešla správa kin na národní výbory, což mělo přinést zjednodušení a zefektivnění filmové distribuce. Snažili jsme se zjistit, s jakými problémy se tehdejší provozovatelé kin potýkali, či jak se vypořádali s propadem návštěvnosti v kinech.