Použití stopovacích zkoušek pro odhalení potenciálních zdrojů a cest kontaminace vodárenských objektů
Abstrakt
Stopovací zkoušky (indikační či indikátorové zkoušky, využití značkovač ů) jsou klíčovou technikou pro určení preferenčních drah proudění a vymezení povodí v krasu. Hojně se používají i pro ověření proudění a určení transportních charakteristik na kontaminovaných lokalitách.
Spočívají v injektování známého množství stopovače do ponoru nebo vrtu a odběru vzorků vody v místech předpokládaného objevení. Stopovací zkoušky umožňují určit nejen rychlost proudění, ale při měření průtoku i objem mobilní vody mezi objekty a též kolik procent stopovače dorazilo do sledovaných objektů, a tedy i kolik stopovače naopak míří neznámým směrem do nesledovaných/neznámých míst.
V České republice se dosud obvykle prováděly stopovací zkoušky především s NaCl, přitom ve světě je již po desítky let nejběžněji používaným stopovačem sodná sůl fluoresceinu (dále Na-fluorescein) a další fluorescentní stopovače, jelikož jejich pozaďové koncentrace v přírodě jsou většinou nulové a moderní fluorimetry umožňují detekci stopovače v koncentracích obvykle v desetinách μg/l, což umožňuje injektáž velmi malého množství stopovače v porovnání s NaCl, hluboko pod viditelností pouhým okem. V roce 2020 ukázala stopovací zkouška pomocí NaCl rychlé spojení nově otevřeného ponoru u Bartošovy pece s vodárnou v Turnově-Dolánkách.
To přispělo k zatěsnění ponoru a rozšíření ochranných pásem do okolí ponoru. Stopovací zkouška s Na-fluoresceinem v roce 2021 prokázala rychlé proudění vody z ponorů Bubovického potoka v Českém krasu do pramenů v Sv.
Janu pod Skalou a okolí, a naopak vyloučila možnost, že by voda z ponoru pronikala do jímacího vrtu pitné vody v Srbsku. K provedení stopovací zkoušky v Českém krasu bylo získáno kladné vyjádření krajských hygienických stanic, tudíž stopovací zkoušky s fluoresceinem již mohou být v ČR používány stejně jako v okolních státech.
Závěrem lze konstatovat, že stopovací zkoušky jsou účinný nástroj pro sledování proudění podzemní vody nejen v krasovém prostředí. Jde pomocí nich potvrdit či vyloučit rychlé spojení ponorů, vodních toků a dalších objektů s vodárenskými objekty, a tím cílit opatření na zabránění průniku případné kontaminace.