Období po únorovém puči roku 1948 znamenalo pro kulturní sféru u nás velké změny: skupiny a spolky byly rozpouštěny, umělcům, kteří se nechtěli vtěsnat do mezí socialistického realismu, nezbývalo nic jiného, než se před vnějším světem uzavřít v soukromí svých domovů a ateliérů. Po roce 1950 se ale v Praze zformovala skupina přátel kolem Jiřího Koláře, která sdílela stejné názory na politický i kulturní vývoj a navzdory různým uměleckým zaměřením každodenní prožitky zachycovala obrazem nebo písmem.
Diplomová práce se zaměřuje právě na přátelství Jiřího Koláře, Vladimíra Fuky, Evy Fukové, Zdeňka Urbánka, Jana Rychlíka, Kamila Lhotáka, Jana Hanče, Josefa Schwarze-Červinky, Emanuela Frynty a dalších; snaží se vykreslit prožívanou situaci, jejich vzájemné inspirace a vztahy, a zejména pak nesmírně tvůrčí atmosféru, která v tomto přátelském kruhu vznikla. Jako materiál zkoumá zejména deníkové záznamy, kresby, koláže, básně a literární texty, jež v tomto ojedinělém svobodném a inspirativním prostředí společně a pro sebe navzájem každý z členů vytvářel.