Abstrakt
Článek se zabývá problematickými aspekty Aristotelova pojetí studu (aidós) a jeho vztahem ke ctnosti. Stud je Aristotelem na jedné straně představen jako specifická emoce (pathé), na straně druhé však zároveň jako "střednost" (mesotés), která je sice za určitých okolností chvályhodná, nelze ji však zvát ctností (areté). Článek se nejprve zaměřuje na vztah mezi studem a záměrnou volbou (prohairesis) a v návaznosti na to pak interpretuje rozlišení mezi "pozitivní" touhou po cti (timé), jejíž nejlepší podobou jsou velkomyslnost (megalopsychia) a ctižádost (filotimia), a "negativním" strachem z hanby (adoxia), jenž se projevuje právě jako stud.
Střednost ve studu je pak představena jako smíšená afektivní dispozice (hexis pathétiké) nezávislá na záměrné volbě v kontrastu k uměřenosti jako smíšené dispozici prohairetické, kterou od volby oddělit nelze.