Abstrakt
Lisabon se nachází v místech, kde se ústí řeky Tejo vlévá do Atlantského oceánu. Do široké delty podle legendy doplul i Odysseus, portugalsky Ulisses.
Jako určitý pseudodůkaz je dodnes používané přídavné jméno "ulissiponense", tedy "lisabonský/á". Před třemi tisíci lety se v nejzápadnějším evropském hlavním městě usadili Féničané1, a po nich další národy jako Řekové, Kartaginci, Římané, od 8. století poté Arabové.
Roku 1147 je porazil první portugalský král Alfonso a vytyčil hranice Portugalska, sevřené na jedné straně španělskými horami a oceánem na straně druhé, které se do dnešních doby příliš nezměnily. Metropolí se Lisabon stal o sto let později.
Od 15. století z něj vyplouvaly karavely téměř do celého světa, následované dobrodruhy, obchodníky, vojáky, duchovními a prostými zemědělci, kteří se dobrovolně či na základě trestu v podobě vyhnanství přesouvali do některé z lusofonních kolonií. Kromě korunovací králů a vyhlášení republiky, se v Lisabonu odehrála též Karafiátová revoluce, vojenský puč, který v roce 1974 nastartoval proces demokratizace země, dekolonizaci a také postupné začleňování Portugalska do evropských hospodářsko-politických struktur.
O době bezprostředně po revoluci v tomto městě pojednává postmoderní román Návrat karavel (As Naus 1988) od současného portugalského autora Antónia Loba Antunese.