V předchozích článcích série jsme představili metodu určenou k měření fotosférických rychlostních polí, založenou na sledování pohybů supergranulárních struktur. Nebylo však jasné, v jakých hloubkách sluneční konvektivní zóny velkorozměrové pohyby měřené ve fotosféře převažují.
Porovnáním s výsledky získané metodou lokální helioseismologie jsme stanovili, že charakter velkorozměrových pohybů se příliš nemění ve svrchních 10 Mm. Supergranule mohou být tudíž považovány za objekty unášené velkorozměrovým rychlostním polem.