Golub-Kahanova bidiagonalizace se používá k iteračnímu řešení ill-posed úloh již mnoho let. Původní problém je pomocí bidiagonalizace projektován na prostor menší dimenze, na který je po té aplikována některá z regularizačních technik.
To vede také k rozhodnutí, kdy je optimální zastavit bidiagonalizaci. V tomto příspěvku se zabýváme možností využít informce získané pomocí bidiagonalizace přímo ke konstrukci efektivního zastavovacího kritéria při řešení ill-posed úloh.