Amorfní počítání se zabývá výpočetními systémy, které jsou složeny z velkého počtu funkčně identických jednotek (agentů) náhodně rozmístěných v prostoru. Agenti mohou komunikovat pouze lokálně (omezený dosah komunikace) a mají velmi omezenou paměťovou kapacitu.
Představy amorfních počítačů jsou inspirovány např. mezibuněčnou komunikací a v současné době se uvažuje o jejich realizaci prostřednictvím tzv. ad-hoc bezdrátových senzorických komunikačních sítí. Většina prací z této oblasti se zabývá otázkou, jak navrhovat komunikační protokoly a software pro amorfní systém tak, aby bylo spolehlivě dosaženo nějakého předem specifikovaného relativně jednoduchého výpočetního chování celého systému, jakým je třeba přenos senzorických signálů na předem určené místo.
Ukážeme, že k předchozímu problému je možno přistupovat i obecněji dokážeme totiž, že existují amorfní výpočetní systémy, které mají univerzální výpočetní sílu.