V článku je uvedena teorie duality pro optimalizační úlohy, v nichž funkce v omezení a účelová funkce jsou vyjádřeny jako maximum konečného počtu homogenních lineárních funkcí jedné proměnné, každá závisející na jiné proměnné. Je dokázána jak slabá tak i silná věta o dualitě.
Uvádí se krátká diskuze o možnostech dalšího zobecnění.