Článek pojednává o kritické situaci v oblasti vzdělávání neslyšících v České republice. Zvláštní pozornost je věnována výuce angličtiny pro neslyšící jako druhého cizího jazyka (jejich prvním cizím jazykem je čeština, kterou bohužel rovněž dobře neovládají).
Zdůrazněna je nezbytnost spolupráce českých univerzit v tomto oboru s českými speciálními školami, a také vypracování univerzitních osnov angličtiny pro neslyšící stejně tak jako přizpůsobení cizojazyčné zkoušky současným možnostem neslyšících studentů. Představeny jsou rovněž metody a strategie, které se při výuce angličtiny pro neslyšící osvědčily.