Autor se domnívá, že pro historiky sociálních dějin je konceptuální výhodou přijmout analogii mezi jejich badatelským úsilím a interpretací minulosti v podobě hry. Je to výhodné nejen proto, že pravidla hry lze chápat jako 'nadčasová', nýbrž i proto, že hra má kapacitu neustále obnažovat pravidla, podle kterých se hraje. V této analogii prozíravý hrač nemusí totiž vždy vyhrát, stačí, když je schoný se zařidit tak, aby se udržel ve hře.