Monografie analyzuje dílo hlavních představitelů české estetiky (Durdík, Hostinský, Klácel, Bratránek, Mukařovský, Volek) a některých českých biologů (zejm. Velenovský, Zítko, Neubauer, Komárek) vztahující se k interpretaci estetických jevů v přírodě.
Akcent je kladen na středoevropský kontext.