Studie se zabývá profesionalizací porodnictví v českém prostředí na přelomu 18. a 19. století, přičemž hlavní důraz je kladen na jazykové problémy, které přináší dvojjazyčné prostředí pražské univerzity, ale také dvojjazyčné prostředí pozdně osvícenských Čech obecně. Tento fenomén vyžaduje speciální jazykovou průpravu učitelů porodnictví, kteří - protože byli povinni zajišťovat výuku budoucím chirurgům a lékařům stejně jako porodním bábám - museli zvládat oba zemské jazyky.
Problémy spjaté s jazykovým utrakvismem provázely současně první fázi národního obrození.