Už v době vzniku Československa bylo zjevné, že v hospodářství nového státu bude hrát významnou roli zahraniční obchod. Omezený vnitřní trh nutil československé podniky ve větší míře hledat odbyt v zahraničí, přičemž logicky (s ohledem na historické vazby) se nejvíce zajímaly o vývoz do nástupnických zemí a Německa.
Situace těsně po první světové válce však nebyla příznivá pro nějakou razantní vývozní expanzi, kterou mimo jiné zjevně komplikovaly vysoké celní bariéry omezující přístup na trhy nástupnických zemí. Druhá polovina 20. let se stala nejúspěšnějším etapou ve vývoji meziválečného exportu. Československé podniky se dokázaly ve značné míře přizpůsobit měnící se zahraniční poptávce a využít celkové konjunktury světového obchodu.
Naopak velká hospodářská krize ukázala negativní důsledky značné závislosti československé ekonomiky na vývoji na světovém trhu. Neschopnost československé vlády a průmyslu zareagovat dostatečně rychle na novou situaci bohužel společně s dalšími problémy vedly k poklesu